Nadcházející Koncerty
30 ledna, 2020
Recenze

První dojmy z alba HUMAN. :||: NATURE. od Inferno

Post Image

Do vydání devátého studiového alba HUMAN. :||: NATURE. zbývá ještě více než měsíc. Postupně se však začínají objevovat recenze z poslechových sezení, a tak album můžeme ochutnat alespoň v psané podobě. První review bylo zveřejněno na webu Inferno a níže vám přinášíme jeho překlad. Za týden v pátek také vychází první single Noise a začínají předobjednávky nového alba.

Žádná nucená služba pro fanoušky – pouze upřímné zážitky psané od srdce
Pokud by se mělo jednat o povrchní službu fanouškům, Tuomas by levou rukou zvládnul napsat album plné Ever Dreamů, Nemů, Amaranthů nebo Élanů, pravačkou by případně zvládnul spoustu kladeb jako Ghost Love Score, The Poet and the Pendulum nebo The Greatest Show on Earth. HUMAN. :||: NATURE. je ale tou nejvěrnější službou fanouškům: jde o hudbu, kterou chce sám Tuomas tvořit. Toto album není postaveno na hitech. Jednotlivé skladby na něm jsou uměleckými díly. Oddělené světy, které vypráví příběhy sahající za hranice představivosti. Navíc se toto všechno kloubí se zvukem typickým pro Nightwish, vycházející jako klasické Nightwish album, ale zároveň naprosto odlišné, na kterém se prolínají ty neskutečnější pocity z duše a srdce. I z jediného poslechu je jasné, že nejednoho člověka dovedou k slzám, což v tomto stále více a více cynickém světě nelze brát za samozřejmost, a zejména ne s ohledem na kapelu takového rozsahu, jako je Nightwish, která by s klidem mohla do světa poslat standardní album vytvořené jak přes kopírák.

První disk okleštěný o orchestr – druhý disk pouze orchestr
Nightwish k tomuto šamanistickému, ale stále dost tvrdému albu přistupují s jiným pohledem: první disk je závislý pouze na zvuku typickém pro Nightwish. Silné orchestrální aranže však ubyly a nahradily je pouze smyčce, což ve výsledku dává prostor vyniknout Nightwish samotným. Album je napěchované radostnými melodiemi a emočně impozantními refrény, které vám po prvním poslechu rozhodně uvíznou v hlavě, ale také naráží na střet hudebních světů a kultur. Každá skladba je jako cesta do jiného koutu světa nebo dimenze. Jednotlivé rytmy a melodie znějí velmi exoticky a nově, ale zároveň dosti povědomě, jak jsme u zvuku Nightwish zvyklí. To lze odposlouchat i z druhého disku, který je sice zcela okleštěný o nástroje kapely, ale stále bombasticky znějící.

© Timo Isoaho
© Timo Isoaho

Floor, Marko a Troy: perfektní harmonie tří zpěváků
Jeden by se podivil tomu, jak je možné, že se v jedné skupině setkali tři tak výborní zpěváci, jejichž hlasy k sobě tak skvěle ladí. Kouzlo tohoto tria známe už z předchozích turné kapely, ale HUMAN. :||: NATURE. tomu po té pěvecké stránce nasazuje korunu. Rozsah Floor se pohybuje od těch nejprocítěnějších výkonů, přes agresivnější a odvázanější, až po energetické bomby, které by samy o sobě unesly celé album. Připravte se, že jakmile uslyšíte finální část skladby Shoemaker, budete mít z klasického zpěvu Floor husinu od hlavy až k patě. A to stejné u zavíráku první desky Endlessness, kde Marko podává takový sólo výkon, až z toho mrazí v kostech. Nebo když Troy začne zpívat skladbu Harvest, ve které využívá svůj osobitý hlasový potenciál tak, jako jsme to u Nightwish ještě nikdy předtím neslyšeli. Toto album je zkrátka oslavou lidského hlasu, a to takovým způsobem, o kterém si dříve kapela mohla nechat jenom zdát.

Stejskalo se vám po Emmpuovi? Tak tady ho máte!
Nightwish již několik let tvoří multi instrumentální hudbu, z níž jsou nástroje samotné kapely pouze jednou částí velkého celku. Spoustu fanoušků by si přálo, aby Emppu na albech dostal větší roli. A konečně jsme se dočkali. Počkejte, až uslyšíte první single, Noise, který doplní i krásný videoklip. Tvrdé kytarové riffy rozhodně nejsou ve srovnání s orchestrem nikterak upozaděné, a rozhodně tam nejsou jenom proto, aby skladba zněla tvrději. Na HUMAN. :||: NATURE. neuslyšíte riffy podobné těm ze skladby Crownless (Wishmaster, 2000), ale doposud nejtvrdší a nejmelodičtější riffy kapely vůbec – takový je nový Emppu 2020.

© Timo Isoaho
© Timo Isoaho

Rytmické sekce světa, bojte se: Kai Hahto byl vypuštěn!
Na předchozím albu Endless Forms Most Beautiful Kai Hahto naskočil do rozjetého vlaku, aby zaskočil za Jukku, nicméně záskok byl v takovém stylu, že Kai hrál tak, aby to vypadalo, že za bicími seděl Jukka. Tentokrát Tuomas vysloveně trval na tom, aby se Kai odvázal a hrál tak, jak to sám umí nejlépe. A jde to poznat. Uslyšíte klasické i kovové bubny, bonga a další různé bicí nástroje z toho nejdálnějšího východu až po ten nejvzdálenější západ na stupnici světové hudby.

35 minutová instrumentálka – něco jako krátký film
Když byl uveřejněn tracklist alba, někdo si mohl myslet, že tento pětatřiceti minutový, zcela instrumentální opus, bude něco jako každá instrumentálka od Nightwish, nebo něco podobného albu Stýčka Skrblíka, kterého Tuomas před pár lety vydal. Ani se to nepřibližuje. Pokud Tuomasova hudba čas od času zaznamenávala vlivy Hanse Zimmera a podobných, tak píseň All the Works of Nature Which Adorn the World pracuje s orchestrální hudbou docela jinak. Díky všem svým vzestupům a spádům, nečekaným vývojům, obratům a vyvrcholením, se zdá, jako byste poslouchali půl hodinový film. Ale abych to upřesnil, nemluvím tu o poslechu filmového soundtracku. Tato skladba totiž nepotřebuje žádný vizuální doprovod a během poslechu vám nebudou chybět ani vokály. Nightwish vaši představivost nenechá vykračovat si příjemným tempem, Nightwish ji nastartuje do tryskového běhu.

Jak moc tě tento článek zaujal?

  • ov42

    7 února, 2020 (10:27) Odepovědět

    Na internetech už se povalují nejspíš pokoutně získané verze singlu Noise. Když už jsem čekal tak dlouho, tak si ještě nějakou tu minutu či hoďku počkám na oficiální videoklip.

  • Ozi

    31 ledna, 2020 (17:29) Odepovědět

    Po tvojom názor o prdoch a grgoch nemám ďalej chuť s tebou debatovať…

    • ov42

      1 února, 2020 (09:04)

      Je mi líto lidí, kteří si v životě neprdli, nekrkli, a nedokáží pochopit nadsázku.

  • ov42

    31 ledna, 2020 (08:11) Odepovědět

    PŘESNĚ!!! Líp bych to nenapsal. Já tedy jen hodnotím celkově výše Once.
    Jsou ale někteří fanoušci (a to se obdobně týká nejen Nightwish, ale všech die hard fans všech kapel), kteří by za velkolepé dílo označili i hodinovou desku, kde by si Mr. Tuomas dvakrát prdl a Floor jednou krkla

    • ov42

      31 ledna, 2020 (08:13)

      PS: Bylo to k postu R. Čapka.

  • ov42

    30 ledna, 2020 (22:08) Odepovědět

    Já měl hrůzu, aby třeba tři části toho opusu nebyly sáhodlouhé instrumentální preludia a ono je to instrumentální celý. Začínám se toho alba spíš obávat. Ty bys opravu chtěl, aby na koncertě Nightwish skupina deset minut až půl hodiny preludovala instrumentálně bez Floor?

    • Ksilo

      30 ledna, 2020 (23:19)

      Ano

    • ov42

      30 ledna, 2020 (23:32)

      To já bych asi na pódium něco hodil. To mohu jít na nějakej avangardní post rock a ne na female fronted metal.

      PS: Pro ty, co nepochopili nadsázka.

  • Ksilo

    30 ledna, 2020 (19:13) Odepovědět

    Jsem opravdu natěšený, tohle je už třetí recenze venku. Určitě by stála za překlad recenze, která má dojmy skladbu po skladbě.

    Druhý instrumentální epos vítám. Možná jsem jedinej, ale já miluju u Nightwish edice s orchestrální verzí alba. Nejčastěji jí poslouchám v práci a plně vychutnám detaily Tuomasových vizí. Takže pro mě jednoznačně splněný sen u Nightwish.

  • ov42

    30 ledna, 2020 (17:15) Odepovědět

    Víte, co je nejnepochopitelnější a nejabsurdnější počin všech dob?
    Získat nejlepší zpěvačku na světě a potom udělat dvojalbum z poloviny instrumentální. WTF!!!!!

    Opravdu je ještě nějaký fanoušek Nightwish kromě Tuomase Holopainena, který chce poslouchat tři čtvrtě hodiny instumentálky bez zpěvu. Proboha, proč si to nenechá zase na nějaký sólový počin. Bohužel soudnost je něco, co Holopainenovi už dávno chybí.
    A já se na nové album tak těšil. Teď zbývá nanejvejš pouhých devět písní po pěti letech čekání. A to se ještě hrozím, zda nebude z nich ještě něco nějaké intro, outro či nějaká akustika nebo experiment typu jazz na albu předminulém.

    • Ozi

      30 ledna, 2020 (19:41)

      ov42
      Ty si jeden určite z mnohých ktorý nepochopil hudbu Nightwish… Hudba… A hlavne ich hudba nieje o tom čo tam treba všetko natrieskať… Do hudby treba dať čo si každá skladba vyžaduje a potrebuje nič viac nič menej 🙂 a to Tuomas chvalabohu robí stále. A ja mu držím palce nech to tak aj ostane.
      Áno dal by som si niečo na spôsob napríklad starších songov Nightwish… Ale to čo robí je pre mňa dokonalá hudba. 🙂 🤘🏻

    • ov42

      30 ledna, 2020 (22:03)

      Já vždy chápal hudbu Nightwish jako metal s ženským vokálem. Klidně bych se obešel úplně bez orchestrálních pasáží nebo jen trochu. Kytara, klávesy, bicí, basa a Floor s trochou Marka, 12 písní. Na Once nebyla jediná instrumentálka a žádné předlouhé vykecávání a to album nemá slabé místo a orchestr je tam vkusně jako doplněk. Takové album by mě úplně stačilo ke štěstí. Nepotřebuju na metalovém koncertě instrumentálky, ty patří do Rudolfina, filmové hudby nebo na konzervatoř.

    • Ozi

      30 ledna, 2020 (22:30)

      Áno ja som presne pochopil ako berieš Nightwish…neber to ako útok na teba to vôbec…len veľa ľudí ostalo v ére Tarja a “starý” Nightwish…ako som písal… aj ja by som si dal niečo na spôsob starý NW….lenže aj Tuomas sa vyjadril niekedy pred vydaním Dark Passion Play že už si ďalej nevie predstaviť Tarjin hlas…a hneď 0o vydaní DPP bolo vidno že tá hudba ide iným smerom viac symfonickým.
      Pre mňa to nieje len metal… To sú príbehy… majstrovské umelecké diela. A preto sa na nový album fakt teším…a verím že nesklame ako nikdy 🙂

    • ov42

      30 ledna, 2020 (23:57)

      To si fakt myslíš, že jsem se nepřenesl přes konec Tarji, když jsem napsal” Nightwish angažují nejlepší zpěvačku na světě, aby pak natočili celou půlku dvojalba jako instrumentální”?
      Metal je koncertní hudba a zpívaná hudba (až na pár výjimek, které mě nebaví) a právě to, jak se poslední dobou Tuomas z toho snaží dělat nějaký velký umění se mi dost zajídá. Doufal jsem, že to už omezí, na posledním albu se až do konce poslední písně hodně ovládal a bylo to ku prospěchu věci. Minulé album v drtivé většině délky šlo správnou cestou, jen škoda trochu na půl plynu zpívající Floor. Ale ten vykecávací konec The Greatest Show on Earth jsem na CD doposlechl jednou (částečně ze záchodu).

    • Robert Čapek

      31 ledna, 2020 (02:27)

      Jestli mohu vstoupit do tohoto rozhovoru, naprosto chápu, co chce OV říci. Osobně jsem se normálně “přenesl přes odchod Tarji”. Také proto, že album Dark Passion Play s Anette považuji za možná nejlepší desku NW vůbec. Není to o zpěvačce, ale o materiálu. Všichni snad víme, že to někdy vypadá, jakoby Tuomasovi chyběla uměřenost. A všichni také víme, že se mu doposud nepodařilo plně vytěžit vokál Floor (takže stále jsou její nejlepší písně ty u AFTER FOREVER). A je pravda, že dlouhatánská instrumentálka nevypadá, že by využití možná nejlepšího ženského hlasu v metalu nějak pokročilo 🙂 Je skoro hřích mít v kapele Floor a Marca a vyřádit se na instrumentálce, místo které mohlo být 10 písní! že by Tuomasovi zase chyběl materiál / inspirace (jako třeba na Imaginareum) ?

Zanechat odpověď nebo komentář

* Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.
You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

X
X