Nadcházející Koncerty

Imaginaerum

15. října 2010

Po intenzivním odpočinku v letním kempu na finském venkově a dokončování dema jsme pro naše nové album začali nahrávat bicí. Včera jsme se sešli a připravili veškerou aparaturu. Dnešek jsme strávili hlavně laděním zvuku. Stejně jako v případě našeho posledního alba máme posilu v podobě pana Kai Hathoa (Swallow The Sun & Wintersun), který je díky vylaďování bicích schopen vykouzlit ten nejlepší zvuk. Dále také legendární dvojice Mikko Karmila a TeeCee Kinnunen, která se opět postará o veškerou techniku. Dnešek skončil a my máme nahranou první skladbu a to znamená, že nahrávání bylo oficiálně započato! Jihaa!

Zatím se mějte,

Jukka.

20. října 2010

Jukka and TuomasVětšinou mi přijde nahrávací období dost stresujícím a chci ho mít rychle za sebou, ale tentokrát to bylo jiné. Celá ta nahrávací session byla skvěle uvolněná a nikam jsme nemuseli nepospíchat. Měli jsme čas na to, vyzkoušet různé styly k pár písním a nedělali jsme žádné kompromisy. Jak ukazuje jeden z obrázků, Tuomas ze mě doslova vybičoval to nejlepší. Ale jsem si jistý, že to udělal z lásky…

Písně mají opět značnou různorodost a náladovost. Od pomateného tyjátru po zakouřený jazzový klub. Byla to tak trochu výzva ke každé písni nahrát více verzí bicích, ale podle mého „skromného“ názoru si myslím, že se nám to podařilo fakt skvěle. Dnes jsme nahrávací session ukončili bicíma pro otvírák alba a jednu typickou baladu v duchu Davida Lynche. Nahráli jsme bicí k deseti písním a nemohlo to dopadnout lépe – skvělá lokace, skvělá parta lidí a samozřejmě skvělá hudba.

Teď je načase pozvednout číši a popřát „Nazdraví“ všem ostatním. Na řadě je Emppu, aby albu odevzdal své schopnosti a jsem si jistý, že vám dá brzy vědět, jak to jde.

Váš,

Jukka.

9. listopadu 2010

Nazdar bando. Asi je čas, abych také napsal pár řádků o tom, jak to jde ve studiu.

Letní Rock Camp je za námi a do teď jsme byli zaneprázdněni posloucháním demíčka. Jukka už dokonce zvládnul nahrát všechny bicí. V kempu bylo tak skvělé rozpoložení, až z toho zkusím k nahrávání kytar přistoupit trochu jinak. Naposledy to bylo spíše jako pracovat od devíti do pěti, ničit si svůj zadek ve studiu. Tentokrát jsem si vzal nahrávací vybavení domů a zkusím pokračovat v tom uvolněném jamovacím stylu, který jsem měl během celého letního kempování, když jsme s partou nacvičovali písně. Asi se mi teď nějak daří — na týden jsem odložil ty rytmické skladby a místo toho chytil štiku vážící 5,14 kilo!

Ale zpátky k albu. Tuomas a Mikko Karmila (Koo-Mikko Komediant) se tu před chvílí zastavili. Celý den jsme se tu vrtali v zesilovačích, zkoušeli různé zvuky a zatím mám hotovou asi polovinu alba. Je těžké říci, jestli mám za sebou 30% nebo 5%, protože pokud stará předznamenání stále platí, tak se práce s kytarou prodlužuje. Což znamená, že pokud si chceš zrovna otevřít flašku vína, tak si uvědomíš, sakra, tahle a tamta část stále potřebují nějak upravit. Jinými slovy, jak už jsem se naučil z minulé nahrávací session, šampáňo uložím k ledu ještě alespoň na 6 dalších měsíců.

A tak to momentálně je. Pokusím se udělat i nějaké fotky, tak snad později, lidi – ROCK ON!

Emppu

29. prosince 2010

EmppuEmppu už je téměř hotov se svým nahráváním, ke každé písni nahrál 4 verze kytar, plus k půlce všech songů ještě verze s leadovými kytarami. (Sóla a akustiky je nejlepší nahrávat až potom, co je nahrán orchestr se sborem). Také Marco dokončil nahrávání basovky, takže se vlastně čeká jenom na Pipa a Tuomase, aby nějak vytvořili orchestrální aranže, které se budou nahrávat v únoru v Londýně.

Už se to začíná rýsovat, pomalu, ale jistě. Začíná se to dostávat do ohromných a dosud neprozkoumaných sfér. Je opravdu těžké udržet na sobě kalhoty. Zůstaňte na příjmu!

5. ledna 2011

Hezký večer dámy a ne tak něžní pánové!

Momentálně mám většinu skladeb k novému albu nahraných. Na nahrávání jsem začal již před několika týdny, ale nikam jsem nespěchal. Užívám si toho luxusu, mít vlastní vybavení a práci studiového technika. Dva poslední týdny jsem to se šetřil – vánoční prázdniny a všechno s tím spojené, vždyť víte…

Ale teď znovu sbírám své vnitřní plutónium, abych se připravil na tu zásadní činnost. Vždycky to tak dělám, než začnu něco nahrávat. Nakonec přece nejsme žádná popová skupina a naše písně potřebují určité výbuchy. Škoda, že je ještě nemůžete slyšet…

Zrovna jsem tu musel i zatočit nožem. Jsem taky sadista. Ty písně jsou mimochodem fakt skvělý…

Samozřejmě, že bychom všichni byli moc rádi, aby byl tento projekt dokončen, vydán a celý svět si ho mohl poslechnout. Avšak úspěch, kterým jsem byli požehnání nebo možná prokleti si žádá také své. Všechno se musí pořádně rozplánovat. Když se dostanete do fáze, ve které zrovna jsme, musí se všechny části, jako vydání alba, videoklipy nebo turné důkladně sladit.

A tak už nás všechny přestává bavit to čekání. Pokuste se být trpělivý a my se budeme snažit jak jen umíme, abychom vás později náležitě odměnili.

Z čehož plyne: Doufám, že jste měli krásně svátky. A také pro lidi, kteří se o události toho typu nezajímají – je tu rok 2011. Tak ať se nám vydaří!

Vždy s respektem!
Marco.

20. února 2011

Do studia v londýnské čtvrti Islington jsme přijeli na Valentýna večer a od techniků Steva Price a Mata Bartrama jsme dostali to nejvřelejší přivítání. Již měli všechno připravené pro nahrávání na příští den, což zahrnovalo tříhodinové sezení s orchestrem tvořeným 53 lidmi, většina z nich nám byla známá již z nahrávání alb Once a Dark Passion Play. Pip (Williams, tvůrce orchestrálních aranží) se k nám v hotelu připojil a všichni jsme byli velice napjati, připraveni na týden dlouhých dnů a byli svědky neuvěřitelného mistrovského hudebního umění.

Dojemné pocity ze setkání s muzikanty v pondělí ráno a pocit nostalgie okamžitě zaplnily vzduch. Začali jsme s „Goat’s Liver“ (zatím pracovní název… asi), a dále pokračovali více epičtějšími kousky a odpočinkem, který vyžadoval obrovský orchestr. Jejich talent mě nikdy nepřestane ohromovat. Nikdy předtím ty písně neslyšeli, neměli ani žádné zkoušky a i tak to zahráli naprosto dokonale, i v těch nejobtížnějších částech. Respekt.

Mr. Thomas Bowes odvedl jako vůdce orchestru fantastickou práci, Mr. James Shearman byl ten nejlepší dirigent a Pip se opakovaně vyznamenal se svými orchestrálními aranžemi. Dali jsme do nich mnohem více myšlenek a úsilí, než na předchozích dvou albech.

Ve středu jsme pokračovali s nahráváním orchestru, zbývalo nahrát část s 20-ti strunnými nástroji najednou. Také vzešlo pár nových pracovních názvů, jao například „The Birdie Song“, „Teriyaki“ nebo „Haunted Mansion Ride“.

Čtvrtek byl věnován všemu, do čeho se mlátí. Tentokrát jsme se rozhodli nahrát veškeré nástroje udávající rytmus odděleně od orchestru, aby to potom bylo lehčí při mixování. Protože při takových zvucích, jaké bubeníci předvedli, by vám praskly ušní bubínky.

Zlatým hřebem dne bylo, když jsme pány Paula Vlarvise a Stephena Hendersona nechali samotné se svým bubnovým arsenálem. Paulův 350 let starý buben na mě rozhodně udělal dojem, stejně tak jako přes jeden a půl metru dlouhé kladivo a popelnice. Všechno jsme to dali do jedné tříminutové instrumentálky a výsledek je naprosto dechberoucí a šíleně vášnivý.

Na pátek byl zarezervovaný sbor. A znovu ten pocit nostalgie, když The Metro Voicec vstoupili do budovy. Na nazpívání jsme měli 13 písní a oni to zvládli za méně než 7 hodin. Naprostá dokonalost!

Dětský sbor je něco, co jsme doposud nepoužili na album Nightwish a tak nadešel čas to změnit v sobotu ráno. The Young Musicians London, vedeni skvělou Mary Poppins, byli jednoduše srdcervoucí. Tyhle děcka mají obrovský talent, jsou to budoucí hvězdy a jsme moc pyšní na to, že je máme na našem albu. Jejich zvuk byl krásný, nevinný a v některých částech opravdu velice děsivý. A to jsme přesně chtěli.

Během večera jsme měli ještě dva hosty, pana Dermota Crehan (známý z Pána Prstenů) se svýma houslema a Dirka Campbella se svou zurnou (?). Oba výkony byly neskutečné a daly dvěma písním starodávný nádech.

Naše nejpokornější poděkování patří personálu Angel Studios, Pipovi, Jamesovi, Thomasovi, Lyndě, Dickovi, který přepisoval noty a Jenny, učitelce sboru. Bylo pro nás velkou ctí s vámi se všemi pracovat a jsme opravdu šťastni, že jsme pro „Imaginarium“ získali takové talenty.

Již teď nám chybíte a s albem se pokusíme být rychlejší.

Tuomas, Hilton Islington

19. března 2011

Asi tak před týdnem jsem se cítil, jakoby na nás upadla nějaká kletba. Nahrávání vokálů bylo naplánováno na pondělí 7. března, ale Anette před pár dny doma spadla a zlomila si žebro. Zůstaval jsem pozitivním a říkal si, že by to mohlo být mnohem horší. Takže teď se musí hlavně šetřit, abychom mohli na začátku dubna pokračovat v nahrávání. Vždyť my si počkáme a dáme si na tom záležet.

Takže pár dní před tím, než Marco odjel se svou rodinou na prázdniny, jsme mu zavolali, jestli by nemohl do studia přijet dříve. Usoudili jsme, že když už to studio máme, tak z toho musíme vytěžit co nejvíc. První věc, kterou mi však řekl, bylo, že na terase uklouzl a zlomil si také žebro a tudíž neví, zda-li bude schopen zpívat. Navíc ke všemu, Mikko (Karmila, zvukový technik) ležel doma v posteli nemocný do morku kosti.
Ve středu Marca žebro pořád bolelo, u Anette se nezměnilo vůbec nic, Mikko byl v posteli stále nemocen a Tero (Kinnunen, další zvukový technik) byl přejet koněm a kárkou (!)

Ještě jsme měli studio na tři týdny zarezervované a já jsem zatím tak usrkával červené víno u mixážního pultu.

Po týdnu se teď zdají věci mnohem pozitivnější. Díky panu Buranovi byl Marco schopen nazpívat pár skladeb, Terova pýcha byla raněna více než jeho tělo, Mikko opět oživl a zrovna jsem se dozvěděl, že Anette se po dvou týdnech šla projít ven. Dokonalé zprávy! Já jsem mezitím zvládl nahrát všechny mé klávesové, pianové a varhaní části. Také máme nahranou většinu přírodních zvuků, které použijeme, a Mikko je již začal upravovat. Nakonec jsme tedy čas ve studiu vůbec nepromrhali.
Teď pouze čekáme, až se Anette uzdraví, Marco nahraje zbylé písně, a až Troy přiletí, aby nahrál dudy a ukázal nám jeho legendární tajemství.

Zatím vám tedy všem přeji krásné jaro. Brzy se zase ozvu.

Tuomas

24. března 2011

Ahoj milí lidé a fanoušci!

Už pár dní se tu ve studiu snažím zpívat. Zdá se, že takový amatér, jako jsem já, to nezvládne. Brečel jsem a smál se. Skákal jsem ze střechy do hromady sněhu. Chlapi mě tu bičovali, ale jediné, co bych mohl světu ukázat jsou jizvy na mém zadku. Mikko udělal skvělou fotku.

Abych byl upřímný, tak už to mám skoro za sebou. Slova a tóny jsem ze sebe chrlil jako radiová stanice. Zbývá nahrát poslední píseň, udělat finální kontrolu, pokud by bylo třeba zaplnit nějaká místa a má práce by tímto pro zatím skončila. Zdá se, že ta kletba, o které Tuomas mluvil, jaksi ustoupila. Odplul jsem do Thajska a udělalo se mi lépe.

Mými povinnostmi je momentálně napsat tuto zprávu ze studia a vyhřát na večer saunu. Takže… Je snad něco, o čem bych vám mohl povědět předtím, než se všichni svléknem a spotíme se? Aaaha! Koukám, že nikdo nemá žádné otázky!

Mějte se!
Marco

PS: Zkoukněte naše video „Wings Of Darkness“ natočené k 25. výročí skupiny Tarot!
http://www.youtube.com/watch?v=xD1q21dr8tw

9. dubna 2011

Je načase dodat Imaginarium závěrečné úpravy, zatímco čekáme, než se Anette zcela uzdraví. Tím chci říci, že nadešel čas pro kelstké kouzlo Troye Donockleye, jeho dudy a irský bubínek, zapalující se prsty pana Pekka Kuusista na svých houslích a pár dalších doplňkových bicích nástrojů.

Zatímco Jukka a Kai (Hahto) vymýšleli nové nápady s bicími a chlastali ve studiu, já jsem jel vyzvednout Troye na letiště. Když jsme se vrátili, měli už dokonalý plán pro tamburíny, šamanské bubny a podobně. Spokojeni s prací jsme oslavili setkání Kubrijsko-Kareliánských mrtvých básníků vstoupením do sféry nejlepšího alchymistického lektvatu nazvaném Salmari. Jari (Sinkkonen ze „Kotiteollisuus“) se k nám během večera připojil a udělal Jukkovi nové tetování.

Troyovi trvalo nahrát jeho části jeden a půl dne. Dokonce to skončilo nahráním vokálů pro jednu z písní, což byl naprostý zabiják vymyšlený na poslední chvíli. Tento specifický popěvek bude na celém albu pravděpodobně jeden z těch nezlatějších hřebů. Sobotní večer byl zaplněn velmi očekávanou kouzelnickou show Troye, saunou a všehochutí z YouTube obsahující naše neoblíbenější videa, jako například nejdokonalejší selhání hlasu, kočka vs. malíř, Sony vydávající srač*u, která ani za nic nefunguje a podobně.

Pekkova houslová virtuozita nás opět naprosto ohromila, když se k nám v pondělí večer připojil, aby nahrál své důležité části. Jeho rukou psané notové zápisy dělají z lekářského předpisu dílo Rembrandtovo. Opravdový hudební génius s obrovským srdcem.

Vřelý dík a věčná vděčnost patří všem, kteří jakkoliv přispěli tomuto albu! Speciální uznání patří Tiině & Petri, naším studiovým hostitelkám, opečovávatelkám a všem přátelům z Petrax.

Momentálně nahráváme Anettiné vokály a zatím máme hotových sedm písní. Ještě není zcela vyléčená ze zlomeného žebra, ale naštěstí to absolutně nijak neovlivnilo její zpívání. Nikdy nezněla lépe. Je načase vstoupit do doupěte Karmila a pustit se do osmé písně.

Posílám pozdrav z nejdeštivějších a nejzataženějších Helsinek,

Tuomas.

22. dubna 2011

Když jsem naposledy psala deník studia, bylo to v roce 2007, tři týdny po té, co jsme dokončili nahrávání mých vokálů, kdy jsme se skrývali v hlubokých lesích Finska. Nikdo neznal jméno nové zpěvačky Nightwish. Dnes jsem si to od té doby poprvé přečetla a během čtení jsem se musela hodně zasmát.

Přirozeně, věci byly v roce 2007 ve srovnání s dneškem trochu jinak. Do studia jsem šla s naprosto odlišnou startovní pozicí. Už nejsem žádným tajemstvím, všechny písně velmi dobře znám a v Röskö jsem si vokály již jednou nazpívala. Písně byly napsané pro můj hlas a tak jsem je tentokrát mohla zazpívat s mnohem větší sebedůvěrou. Tím se také zkrátil můj čas ve studiu. Všichni jsme pracovali opravdu rychle a zdárně, byli jsme jako závodnický tým – všichni jsme znali svá místa ;=)

Začali jsme v pondělí. Z hotelu mě odvezl taxík pod doměním, že jsem Finnvox Studios předtím navštívila pouze jednou a to při konečném poslouchání Dark Passion Play. Co jsem si nepamatovala bylo však to, že jsou tak daleko v továrenské čtvrti, schované mezi spoustou šedých budov. Když se ke studiu trochu přiblížíte, vypadá dost šedě a nijak výjimečně, ale když do něj vstoupíte a vidíte v hale rozvěšené všechny ty zlaté nahrávky, fotky známých úspěšných muzikantů, tak zjistíte, že právě tohle je to místo pro velké věci a velká nahrávání. A samozřejmě, že Imaginarium musí touto zastávkou projít také!

Po objímání a krátkém shrnutí věcí, které nás čekají s nadcházejícím turné a budoucími plány mě Tuomas vzal do „mé místnosti“, do které, když jsme vstoupila, tak jsem byla velice překvapená. Pokoj vypadal jako moje malé vlastní „Shangri-la“. Spousta zapálených svíček, růžové a červené koberce a rozvěšené látky pro vytvoření útulna. Bonbóny, čaje, káva, oříšky, módní časopisy, příjemná lenoška, velký zarámovaný plakát nás všech a spousta dalších malých věcí – připadala jsem si jak doma. Teemu, náš drahý pyrotechnik mě navodil do skvělé zpívající nálady. Takže mockrát děkuji Teemovi a klukům, mé dny ve Finnvox byly díky vám ještě lepší!

Začali jsme se skvělou písní, a i když mě žebro stále trochu pobolívalo, zpívání mi šlo skvěle. Po dvou dnech v letadle jsem se cítila unavená, ale i tak den utekl moc dobře a začátek mého nahrávání byl výborný.

Naším úkolem bylo zvládnou jednu píseň za den, ale popravdě jsme zvládli tak 1,5 za den, tudíž jsme měli hotovo za osm dnů. Každý den jsme začali v 10 ráno a skončili tak ve tři nebo čtyři odpoledne. Měli jsme malé přestávky, ale většinu času jsme pracovali a pracovali. Ráda vykonávám nějakou práci, a proto když začnu zpívat a dostanu se do správného rozpoložení, dlouhé přestávky by mohly způsobit, že bych z toho stavu vypadla a ztratila bych tak své nasazení. Ke všemu, Imaginarium obsahuje mnoho odlišných pocitů, jiných způsobů, jak píseň interpretovat. Tuomas, Tero a Mikko mi radili, jak písně zpívat ještě lépe a jak v každé písni vytvořit takové maličkosti, které je samotné dělají „historickými“, jak Tero vždy říká, haha!

Pokaždé, když jsme začínali nahrávat píseň, tak jsem si nejprve sedla a poslechla si orchestr, sbor, sóla a všechno, co jsem do té doby neslyšela a musím říct, že jsem pokaždé měla husinu. Je to naprostá bomba dostat se od nahrávání dema k výslednému celku! Pip a Tuomas se v užívání orchestru a různých nových nástrojů stále zlepšují a zlepšují.

Po poslechu písně a všech nových věcí jsem se odebrala do „svého studia“, zahřála hlasivky a následně jsme začali nahrávat. Brali jsme to po částech a většinou jsme nahrávali jako první verše. Všechny části jsem stále zpívala znovu a znovu, dokud nám nepřišlo, že už to lépe nepůjde. Potom jsem to zdvojnásobila a ztrojnásobila, abychom dosáhli plnějšího zvuku, což jsme dělali hlavně v rychlých písních. Měnilo se to, pokud jsme nejdříve k určitým částem písně nahráli doprovodné vokály přímo, nebo jsme pokračovali a nahráli vedoucí vokály k celé písni před tím, než jsme nahrály samotné doprovodné hlasy. Také záleželo na tom, jak jsem se hlasově zrovna cítila. Jeden den jsem měla otravu jídlem a zvracela jsem v kuse devět hodin, což nějaké části mého hlasu ovlivnilo. V ten den jsem byla unavená a oslabená a ani den poté jsem si nebyla jistá, že můj vysoký jemný hlas je naprosto v pořádku, proto jsme nahrávání výsokých tónu nechali až na další den.

Po osmi dnech nahrávání byly všechny písně nahrané a jediné, co nám zbývalo, bylo poopravit tu a tam nějaké vokály. Dále jsme si poslechli píseň po písni a doplnili to, co si Tuomas myslel, že písním chybělo. Práce s Tuomasem je opravdu skvělá, protože ví, co chce, aby v písních bylo. Albu je naprosto oddaný, oddaný album neustále vylepšovat maličkostmi a jsem si jistá, že dokud album nebude namixované a uložené někde v bezpečnu, tak se Tuomas nevyspí. Když jsem skončila, cítila jsem takovýý „prázdný“ pocit. Byla jsem trochu smutná, protože jsem se opravdu bavila a prostě miluju zpívání ve studiu. Tohle album je pro mě naprostým vzrušením. Spousta písní, všechny naprosto odlišné a mně se více než líbí ta výzva. Dostat z mého hlasu více než kdy předtím a být součastí této masivní hudby, kde každý znás, každý hudebník, který na albu hraje, je klíčem k tomu, aby vše fungovalo tak jak má. Aby se Imaginarium vůbec zrodilo! A věřte mi – pro všechny z nás to bude pekelná jízda ;=)

No dobrá. Dalším mým úkolem je zahrát svou část ve filmu, ale berme to pěkne popořadě. Předtím, než se to stane, si užiju léto. Ať se vám daří!

Anette

10. června 2011

Po třech letech sbírání inspirace a psaní nových písní, ročním zkoušení, aranžích a nahrávání ve studiu je tento triumf hudební vášně a piety konečně připraven k vylisování. Včera, po šesti týdenní mixing session ve Studiu C ve Finnvoxu, jsem si poprvé celou věc pustil od začátku až do konce a absolutně jsem to nechápal. Stále ten stejný starý příběh – stejný pocit nevyčerpatelné prázdnoty, která poznamenala všechna naše předchozí alba. Mohli jsme písně dotáhnout až do Armageddonu, ale v jistý okamžik to prostě už musíte nechat plavat a začít obdivovat tu nádhrenou scenérii. Tentokrát je tvořena 13 písněmi v celkové délce 75 minut. Myslím, že konečný výsledek si budu moci vychutnat až pár měsících po mixáži, ale povzbudivé komentáře od mých blízkých přátel mě ujišťují, že je to slušné album. Jedna osoba ho po poslechu nazvala „nejlepším dobrodružstvím, jaké kdy svýma dvěma ušima slyšela“.

Album je rozhodně veselejší než to předchozí, více pouťové, Moominkovské, hospodské a plné zkreslených krajin. Svou šíří i vitalitou je srovnatelné s Mléčnou dráhou.

Jak Markus Selin řekl: „Tak teď už jsi naprosto vyprázdnil pytel se všemi svými triky!“

Než desku na podzim vylisujeme, trochu si od ní dáme klid. Budeme se zabývat tvorbou obalu nového CD, dokončovat instrumentální a orchestrální verzi alba, plánovat turné, natáčet film a trávit to audio nadmutí. Pro to posledně zmíněné by byla nejlepší atmosféra venkova, rybaření a sledování současné pesäpallo sezóny. (Mimochodem, během domácích her Kiteen Pallo, vstupní melodie bude remix obsahující hlavní melodii a refrén písně číslo 11 z alba Imaginarium.)

Velký dík celé kapele za jejich trpělivost; Mikko Karmilovi a Tee Cee Kinnunen za jejich sebeovládání, zručnost a hromadu odvedené práce; a předem i Mika Jussilovi za finální úpravy! Doposud to byla velkolepá cesta. Také velký dík patří i vám za to, že s námi jste po celou dobu tohoto procesu a věříte ve výsledek. Jsem si jist, že nebute zklamáni.

Tuomas

X
X