Nadcházející Koncerty

Narodil jsem se ve finském Kitee. Měl jsem skvělé dětsví v pětičlenné rodině: já, máma, táta, ségra a brácha. Pesäpallo, finská verze baseballu, v mém dětství sehrál velkou roli, ale v jedenácti mě naštěstí od sportu vysvobodila hudba (nebo možná vysvobodila sport ode mě, nevím). Každopádně, v jedenácti jsem se přihlásil na hodiny bicích v naší místní hudební škole a k mému překvapení mě vzali. Tak začala má úžasná cesta do hudebního světa.

Velice rychle jsem si všiml, že mě to nejvíce baví za bicími. Ve škole jsem se naučil základy hudební teorie a celkem rychle jsem si osvojil základní techniku. Na základce jsem hrál ve školní skupině, kterou vedl učitel hudby Plamen Dimov. Hráli jsme takový mix punku, jazzu a rocku a náš setlist byl sestavený zejména z cover verzí klasických hitů. Běheme teenagerských let jsem měl asi nějakou krizi nebo co, protože jsem se rozhodl, že už do hudebky chodit nebudu, a že už nechci hrát ani ve školní kapele, a že mě bicí vlastně nebaví. Ale když vás něco opravdu baví, tak vás od toho nějaký mladiství rozmar jen tak nedostane…

Rok na to mě poprosil kamarád, který hledal bubeníka, jestli bych se nechtěl připojit k jeho kapele. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a nakonec se rozhodl do toho jít. A tak to bylo, má první garážovka, cesta k nemravnosti. Ani se nepamatuji, jestli jsme kdy vymysleli název té kapeli. Hudební směr, kterým se ostatní chtěli dále ubírat, nebylo nic pro mě, ale byla to skvělá zkušenost hrát v kapele a nahrávat poprvé demo. Mně se ale spíš líbil hard rock a heavy metal. Moje oblíbené kapely tenkrát byly Stratovarius, Dream Theater, Helloween, Metallica nebo například Paradise Lost. Krátce poté jsme však s Emppuem a dalšíma klukama založili další kapelu. Nazvali jsme ten skvost “Nidhro’t” a v podstatě jsme hráli rock s finskými texty, ale dle písní šlo jasně poznat, odkud se bere naše inspirace. Strašně jsme si to užívali! Měli jsme vlastní zkušebnu a všechno to bylo skvělý. Ve stejnou dobu jako Night’t jsme založili i naši první opravdovou metalovou kapelu “Ambrosia”, kde jsme hráli instrumentální melodický metal.

V určitou chvíli mi Emppu řekl o projektu, který Tuomas začínal a tak jsem si poslechl jejich demo nahrávky. Znělo to dost zajímavě, protože Tarji klasický styl zpěvu a akustická hudba bylo něco, co jsem nedokázal nijak kategorizovat. Po tom, co se nahrálo demo, za mnou Emppu a Tuomas přišli domů a řekli, že mám místo bubeníka v kapele Nightwish. Poslechli jsme si to demo a domluvili si první zkoušku. Byl jsem naprosto nadšený!

V roce 2003 jsem se přidal ke kapele Sethian, která vydala album Into the Silence díky Spinefarm. Ačkoliv jsme skupinu nikdy nezrušili, vypadá to, že náš debute bude taky poslední nahrávkou. Před pár lety jsme založili kapelu “Bitch Driven”, se kterou to bylo taky fajn. Možná některé z těch všech kapel budou ještě někdy aktivní, nebo možná vytvoříme další skupiny, ale pro teď dávám vše do Nightwish.

Mým cílem v Nightwish je být i nadále upřímný sám k sobě, všem okolo mě i k hudbě. V tomto neustále se měnícím světě hudby, je vcelku jednoduché ztratit pozornost a zapomenout na to, odkud jste a co bylo hlavním důvodem, proč jste začali s hudbou. Ale když se nenecháte pohltit a nenecháte nepodstatné věci oklamat vaši mysl, čeká na vás spoustu dobrodružství. Nakonec, pokud bychom ze života odstranili všechny ty nudné stránky – jako například peníze, pracovní pozice, povinnosti a omezení – život by byl přesně takový, jaký ho chceme mít.

X
X